Blog dobrá práce v obci
Web projektu dobrá práce
Web projektu dobrá práce
Autor: mak
09. 10. 2018
Rubrika:
Kolem lidí, kteří jsou dlouhodobě bez práce, kolují ve společnosti různé mýty typu: Jsou nezaměstnaní, protože jsou líní. Nechtějí pracovat, protože od státu dostávají vysoké sociální dávky apod. Pojďme se společně podívat, jak to ve skutečnosti s dlouhodobou nezaměstnaností je.
Mýtus č. 1.
Všichni dlouhodobě nezaměstnaní pocházejí z chudých poměrů a jsou ohroženi sociálním vyloučením
Skutečnost:
Chudí lidé nemají slabší ani morálku, ani nižší úroveň motivace k práci oproti zbytku společnosti. Ačkoli ve společnosti kolují stereotypní informace o tom, že jsou tito lidé líní, tak 2/3 lidí ohrožených chudobou má více jak jeden pracovní úvazek. Až 83 procent dětí z nízkopříjmových rodin má nejméně jednoho z rodičů zaměstnaného a téměř 60 procent z nich má rodiče, který pracuje celoročně a na plný úvazek. Podle Institutu hospodářské politiky dospělí ohrožení chudobou strávili více hodin týdně prací než jejich bohatší vrstevníci.
Mýtus č. 2
Dlouhodobě nezaměstnaní nechtějí pracovat
Skutečnost:
Na dlouhodobě nezaměstnané mnoho lidí pohlíží jako na ty, kteří nechtějí pracovat a parazitují na společnosti. Ve většině případů však jejich dlouhodobou nezaměstnanost doprovází mnoho dalších problémů a bez pomoci zvenčí se z tohoto začarovaného kruhu jen těžko dostávají. Jsou to lidé, na které je uvalena jedna nebo více exekucí, lidé s nedokončeným a nízkým vzděláním, horším zdravotním stavem nebo nevyřešeným bydlením. Dlouhodobě nezaměstnání také častěji trpí depresemi a nízkým sebevědomím. V mnoha případech se jedná o lidi, kteří v minulosti pracovali. V důsledku propuštění nebo zásadních změn v odvětvích, ve kterých pracovali, však přišli o práci a od té doby nacházejí jen obtížně uplatnění. Točí se v kruhu dočasných zaměstnání, prací načerno, dluhů a státní podpory. Podpora pro tyto lidi musí být proto komplexní. Nemůže se týkat pouze práce, ale všech aspektů jejich života.
Mýtus č. 3
Dlouhodobě nezaměstnaných stále přibývá
Skutečnost:
V České republice ubývá dlouhodobě nezaměstnaných. Podle dat úřadu práce klesá jejich počet každý měsíc. V současné době tvoří méně než třetinu všech nezaměstnaných. Podíl dlouhodobě nezaměstnaných klesl za poslední rok o 7,8 p. b. na 31 procent. V evropském kontextu byl nejnižší podíl dlouhodobě nezaměstnaných v posledním čtvrtletí loňského roku ve všech skandinávských zemích a Velké Británii, kde se pohyboval kolem 26 procent. Dlouhodobá nezaměstnanost trápí nejvíce Řecko, Slovensko, Belgii, Itálii a Bulharsko. V Řecku je to něco málo nad 70 procenty všech nezaměstnaných.
Tento fakt úzce souvisí s ekonomickou konjunkturou. Ta vede k tomu, že zaměstnavatelé přijímají zaměstnance, kteří dříve měli problém sehnat práci (například z důvodu věku, zdraví nebo etnicity). Vliv na nižší podíl dlouhodobě nezaměstnaných má i růst mezd, kdy se podstatně větší skupině lidí vyplácí do zaměstnání nastoupit, protože nemají problém pokrýt náklady spojené například s dojížděním a stravou. Zároveň také vzniká prostor intenzivněji pracovat s těmi, kteří potřebují komplexní podporu při hledání dlouhodobého zaměstnání.
Mýtus č. 4
Dlouhodobě nezaměstnaní dostávají dávky, proto se jim nechce pracovat
Skutečnost:
Od srpna roku 2017 dlouhodobě nezaměstnaní, kteří pobírají dávku životního minima (3 410 Kč) a nepracují déle jak šest měsíců, přijdou o 1 200 korun a dosáhnou pouze na existenční minimum (2 200 Kč). To přinesla novela zákona o pomoci v hmotné nouzi. Díky této novele musí člověk, který si chce po šesti měsících udržet částku životního minima, začít pracovat. Má několik možností. Musí odpracovat minimálně 20 hodin týdně ve veřejné službě nebo v jiné práci. Může se také účastnit pracovních projektů krajské pobočky úřadu práce.
V Česku byl dlouhodobě rozdíl mezi minimální mzdou a dávkami téměř nulový. To vedlo k tomu, že lidé po nástupu do zaměstnání byli stále odkázaní na pobírání dávek a jejich ekonomická situace se téměř nezměnila. To se postupem času s růstem mezd na nízko-kvalifikovaných pozicích částečně mění. Situace zůstává však velmi problematická pro lidi v exekuci. Těm, když nastoupí do zaměstnání, zůstane tak málo peněz, že již nemají na zaplacení ani svého bydlení. Pro ně být “na dávkách” tedy není leností, ale ekonomickou strategií pro přežití.
Mýtus č. 5
Dlouhodobě nezaměstnaní budou mít stejnou výši důchodu jako ostatní.
Skutečnost:
Pro výpočet důchodu je dlouhodobá nezaměstnanost velký problém. Do výpočtu se počítají samozřejmě odpracované roky, kdy z příjmu člověk odvádí sociální pojištění. Patří tam i doba nezaměstnanosti, ale pouze v omezeném rozsahu. Dlouhodobá nezaměstnanost tak může být důvodem nepřiznání státního důchodu nebo výpočtu velmi nízké částky.
Evidence na úřadu práce může splňovat podmínky tzv. náhradní doby pojištění. Evidence na ÚP nad zákonný limit se však do náhradní doby pojištění nezapočítává a dotyčný nemá nárok na přiznání důchodu. Proto člověk, který je dlouhodobě nezaměstnaný, nebude mít srovnatelný důchod s celoživotně pracujícím spoluobčanem.
FOTO: Rawpixel on Unsplash